 Secret |
Kolik usměvů jsme u dětí vykouzlili? Bylo nějaké odřené koleno? Odřené koleno? Umí si někdo představit tábor bez odřeného kolena? Já tedy NE! Za prvé protože se prostě pořád něco děje a při "pořád se něco dějení" to jednoduše bez odřeného kolena nejde a za druhé by náš zdravotník Mireček byl úplně bez práce a celé ty hektolitry Alpy, které si na tábor přivezl bysme museli poslední noc vypít |
|
Ročník 2008
|
|
Ročník 2007
|
|
Znám jedno zapomenutý místo. Teče tudy krásně čistá řeka, všude okolo jsou skály a lesy a uprostřed toho všeho stojí skupinka malých chatiček. Vede jen cesta sem, dál nikoli. Není tu signál na mobil, není tu internet a ani velké písečné pláže. A já se sem stejně rok od roku vracím. Vždycky plná chuti a naděje, že budu daleko od vší té děsivé civilizace a že se setkám s fajn lidičkama. A tak to bylo i letos. Po náročném roce ve škole, po zahraniční stáži a bujarých vesnických hodech jsem honem dodělala všechno potřebné, sbalila všechny nutné věci a vydala se vstříc táboru. Letos už po osmé a přece úplně jinak. V pátek 29. června jsme se potkali nejdřív se všemi vedoucími a praktikanty, vyplnili potřebné papíry, rozdělili děti do skupinek, doladili celotáborovku a po sklence něčeho tvrdšího na kuráž jsme se chtě nechtě začali těšit na ráno, až se k nám sjede něco přes 50 různých dětiček, se kterými budeme nadcházejících 14 dnů trávit 24 hodin denně. A tak se taky stalo. A tak Modří mohli začít všechny přesvědčovat, že jsou prej nejlepší. Zatímco všechny hry vyhrávali tiší Zelení. Když nic jiného, Červení se letos naučili rozeznávat červenou od oranžové a jejich vedoucí Mirka vynalezla nový komunikační styl. A ač se Oranžoví snažili sebevíc, všechno to nakonec vyhráli Žlutí. A o co jim celou tu dobu šlo? Odhalit Templářské tajemství. Dopoledne a odpoledne vyplnily nejrůznější hry, během nichž barvičky získávaly body. Čím víc bodů, tím blíž se posunuli k hradu. A každý večer jsme se potkávali, abychom se uvolněně pobavili. Díky tomu vznikly neopakovatelné divadelní scénky, krásné taneční kreace a nezapomenutelné nové texty známých písniček.
Během těch 14 dnů vzniklo spoustu originálních hlášek a gest, nejedno srdéčko vzplanulo letní láskou, nejedno oko ukáplo slzu, nejedna končetina byla namazána Alpou. Pro nás vedoucí to byl jeden z nejlepších táborů. A já a Drobek, kteří jsme se zatím jako jediní prošli všemožnými posty a účastnili se tak všech osmi ročníků, jsme se shodli, že byl prostě a jednoduše nejlepší!
Ještě dlouho budeme vzpomínat na nejlepší DAD team, kam nepatří nikdo jiný než krásně zelená Danuška, trhlá Anička a urostlý HIM Drobek. Na záhadné trychtýřky Mirku a Áju, které zavařily nejeden mozkový závit. Na Jindru a jeho originální hru na kytaru, mmch. jak ráda bych si zase poslechla Buráky v „G dur“
A kdybyste náhodou zapomněli, kdo že jsem na tom táboře byla já, pojeďtě s námi i napřesrok a já se tam určitě ukážu
NONSTOP
Na tábor jezdím rok co rok, na Templák míří každej krok, z nás dětí stali se vedoucí. Danuška září zelenou, Drobek zas hájí barvu svou, žeprej sou modří ti nejlepší. Trychtýř má blbý nápady, když ničí práci nám. Mirka je zvedač nálady, vykouzlí úsměv nám. Chcem tu být NONSTOP, spolu a NONSTOP, když trable příjdou, nechcem se dát. NONSTOP, chcem tu být NONSTOP, kdo s námi půjde, bude nás mít rád. Peťa nám letos s Kajdou spí, všichni jsou mimo z Aničky, Jindra je pořád jen s kytarou. Mireček léčí mindráky, s dívkami dělá zázraky, Ája by mohla nám vyprávět. Koubi a Lukáš všechno sní, Rostík i letos s knížkou spí. Jana nám hlídá hodiny, je hlavou rodiny. Chcem tu být NONSTOP, spolu a NONSTOP, když trable příjdou, nechcem se dát. NONSTOP, chcem tu být NONSTOP, Kdo s námi půjde, bude nás mít rád.
ČERVENÍ
(Mašinka) REF: Jedou jedou červení ,co, jsou vždycky poslední, jedou jedou do dáli, nemaj šanci nemají . Nevzdávej se nechoď pryč, až do konce bídnýho budem bojovat a taky se rvát!!! 1) Červení jsou jediný, dokonce vás dohoní, vyhrnou si rukávy, praštěj s vámi do trávy. 2) Máme šanci máme ji dotáhnem to dokonce, vyhrajeme vyhrajem a zadek jim natrhnem . REF: 3) Červení jsou jediní posměch jim už nevadí, máme šanci poslední za chvilí nás vyhodí!! REF: 2krát
MODŘÍ
(Tři čuníci) 1) V řadě za sebou všechny týmy jdou, modří ťapkaj vpředu a všecky vedou. Ohledy nemají, všecko vyhrají, se svým super vedoucím si všechny v klidu dávají! R: Uí uí uí uí uííí, uí uí uí uí uíííí, uí uí uí uí uííí uííí, uí uí uí uí uííí, uí uí uí uí uííí, uí uí uí uí uíííí, uí uí uí uí uí uí uí uí uí uí uí uí uííí! 2) Když se hry hrají, jiní šanci nemají, modří v klidu vpředu, zelení je stíhají. Ája s Trychtýřem se předhánějív a červení vzadu to pak zase celé prohrají! R:... 3) Ráno rozcvička a otevřít víčka, při snídani přijde si na své tlamička. Danka, Anička a dokonce Týna, všichni jdeme po obědě cestou směrem kantýna! R:... 4) Odpolední klid, po tom co se najíme, nejraději v cizí chatce trávíme, večer hrajem hry, někdy i zpíváme, nebo zajdem do klubovny, na diskošce trsáme! R: Uí uí uí uí uííí, uí uí uí uí uíííí, uí uí uí uí uííí uííí, modří jsou nejlepší, uí uí uí uí uííí, uí uí uí uí uíííí, uí uí uí uí uí uí uí uí uí uí uí uí uííí! 5) Tábor krátí se, všichni baví se, proto nechcem domů, chcem zůstat na místě, nohy bolejí, mozky klid neznají, přesto bychom tady rádi zůstali i potají! R:...
ORANŽOVÍ
(Slavíci z Madridu) 1)Náš tým je skvělý a chytrý, ostatní jsou všici líní. Pro nás je všechno fakt hračka, pro ostatní velká rvačka. Náš tým je prostě dobrý, a tábor je celkem fajn, ale to všici ví a všichni si o tom sní. Ref.: Ája je malinká a strašně křehounká a my ji necháme žít. Ve stínu u chatky poslouchat dětičky a ostatní vedoucí. 2) Ája je pěkná a chytrá, hodně nám tady pomáhá, Ondru máme všichni rádi a jsme spolu kamarádi. Náš oddíl je bezva parta, dokonce lepší než Sparta, úkoly zvládáme hravě, a pak si ležíme v trávě. Ref.: Ó naše Alenko a milý Ondrášku, pod vaším best velením snad všechno vyhrajem, spolu si užijem, přece jsme oranžoví. Lalalalalalalalalalalalalalalala Ó naše Alenko a milý Ondrášku, pod vaším best velením Snad všechno vyhrajem, spolu si užijem, přece jsme ORANŽOVÍ.
ZELENÍ
(Polámal se mraveneček) 1) To je tábor pod Templákem, tohle jsou naše děcka, máme tu fajn vedoucí a taky super Mirečka. Mirek klepe na srdíčko, potom píše recepis, namaže nám všechno Alpou a všichni jsme skoro fit. 2) Naše vedoucí je Danka, směje se jak sluníčko, jen když je jí trošku ouvej, zamračí se maličko. Nejmilejší z praktikantů je nám naše Anička, od zelených, Kajdy sestra, jedním slovem jednička. REF: To se ví, že nám to zelení všechno vyhrají, jsou prostě nejlepší a Drobkovi to pěkně nandají . To se ví, že nám to zelení všechno vyhrají, jsou prostě nejlepší a víte to i vy!!! 3) Oranžoví s červenýma mají Áju s Mirečkou, drží spolu, je jich mnoho, zdržují se rozcvičkou . Drobek pořád děla machry, chlubí se nám modrýma, přitom bývaj při soutěžích drceni i žlutýma . 4) Kajda s Jančou vymýšlijou spoustu prima akčních her, vysedávaj na Velíně čekaj, co jim ukážem. Stačí vyhrát jednu soutěž a truhličku dostanem, musíme ji pilně hlídat a odevzdat druhý den. REF:…
ŽLUTÍ
(Včelka Mája) Když slunce svítí z Templáku, my nechcem lézt ze spacáku, nechtějí se nám hráti hry, radši zůstaneme v posteli. Pak každé ráno zdravívá nás slečna Kajda, naše hlavní vedoucí je Kajda. Máme jí co závidět, co všechno zná nazpaměť. Takto se loučí s vámi Katka, Míša, Michal, Marián, Rosťa, Lucka, Barča, Simča, Míša, Kuba, Jindra, Rosťa. Žlutí, žlutí, žlutí, žlutí. Všichni se za rok sejdeme!
Koho předchozí informace zaujaly, bude si jistě chtít přečíst i takový soupis celé naší historie v kostce, který si můžete prohlédnout zde... Tenkrát poprvé … To tenkrát rok 2000 nebyl jen jakýmsi přelomem dvou milénií, ale i prvotním impulsem ku vzniku našeho tábora. Někde se zrodila myšlenka, dalo se dohromady několik informací a toho všeho se ujala Jarka Kábelová. Oslovila pár svých přátel a známých, no a pak už nic nebránilo tomu, aby spolu v létě pod Templákem strávilo asi 60 lidí super 14 dní. Ono počasí tenkrát až tak super nebylo a ani vybavení nepatřilo k nejlepším, ale opravdu jsme si to užili. Většina vedoucích byli učitelé a tak měli s prací s dětmi zkušenosti. Sporťákem a jakýmsi hlavním organizátorem programu byl Roman Štrunc. No a protože učil tělocvik a má rád přírodu, stejně jako Jarka, zaměření tábora bylo sportovně turistické. Děcka se učily šifry, morseovku, jak přežít v přírodě, topografický značky a díky blízké řece Jihlavě i základům vodáctví. A to všechno proplétaly hry a sportovní činnosti. Takovým základním pilířem byla celotáborová hra, dělená na tři kola, v níž bojovaly děcka ve skupinkách a využily vše, co se naučily. To ještě nikdo netušil, co bude dál… Jak šel čas… Nicméně, za rok jsme se sešli znovu. Základna vedoucích byla stejná, nejstarší děcka z loňského roku zaujaly pozice praktikantů a pomocníků v kuchyni a dětské řady se o něco rozrostly. Protože se program z prvního roku osvědčil, nebyl důvod ho měnit. Tak tedy stejná celotáborovka, obdobné hry a nikdy nechybějící olympiáda. Tak tomu bylo i další dva roky, jen vedoucí a děti se trochu prostřídali. Vždycky jsme jeli ten samý termín, vždycky nám část tábora propršela a vždycky jsme se rádi vraceli… …trošku jsme povyrostli No a pak už ti, co tenkrát prvně jeli coby nejstarší děti, dorostli do věku, kdy sami mohli dělat vedoucí. A tak se i stalo. Holky z kuchyně se vrátily do centra dění tábora a i kluci postoupili výš. Hlavní vedoucí byla pořád Jarka Kábelová a sporťákem pořád Roman. Ale jak už to tak bývá, mládí je průbojné a rebelantské, a tak jsme si začali trochu prosazovat svoje připomínky a názory. Přišlo nám totiž, že je tábor sice moc fajn, ale pořád stejný, a tak jsme ho chtěli trochu oživit. Naštěstí nám k tomu „starší“ dali prostor. A tak jsme zorganizovali trochu nezvyklé hry a večerní programy. A, kupodivu, mělo to celkem i úspěch… Cesta kolem světa No a snad i proto nám vedení dalo šanci a nechalo na nás organizaci celého táborového programu. Toho jsme se samozřejmě chytili a ještě to samé léto na chatě jsme začali vymýšlet, jak to všechno provedeme. Tam se zrodil nápad zaměřit celých 14 dní na jedno téma a tím tématem byla cesta kolem světa. Ku našemu štěstí jsme po příjezdu na Templák "objevili" Srantův cestovatelský deník a vydali se tedy po jeho stopách. Navštívili jsme každý kontinent, setkali se s mnoha domorodci, obsadili jsme neobydlené území a dle zásluh si ho rozdělili. Zjistili jsme,že v Británii vážně pořád prší, že v Brazílii není radno dávat se do křížku s policií, že Arabové si své šejky chrání opravdu svědomitě, že chodby v egyptských pyramidách jsou fakt dosti spletité, že Holywood je plný hvězd a tancovat se dá v každém koutu země. Ale doma je doma, a tak jsme se po 14 dnech všichni rádi sešli na letišti a z Havaje se vrátili zpátky pod Templák… Co bude dál ? Vrabci na střeše si cvrlikají, že letošní léto bude plné pohádek. A jestli si zase parádně zatancujem na karnevalu, opečeme buřty na ohni, vyhrajem spousty rozličných her, přelstíme nepřítele a prožijeme to, co jinde ne, to je ve hvězdách… Ale jestli to chceš vědět, tak pojeď s námi A pokud máte ještě náladu, můžete si přečíst takový možný příklad "karierního táborového postupu" konkrétně na mojí osobě a to právě zde... Jak Drobek táborem procházel aneb od děcka až po vedoucího Možná jste již zabrouzdali do rubriky Vedoucí a něco málo o mně víte... pokusím se to tady ještě trochu upřesnit... Celé tady to vyprávění nepíšu kvůli nějakému zviditelnění se, ale jen jako ukázku toho jak to u nás chodí. Je to vlastně taková ukázka scénáře, který se může stát každému na táboře.
Jééé to byly časy :). Bezstarostnej Ondrášek si užíval pohody po skončení základní školy. Náhodou se vlastně dostal na tábor, když známej jeho tety jí nabídl jestli by nechtěla jet na tábor. Ona k tomu "zlanařila" i svou sestru a ta měla dva syny. Jeden z nich jsem byl já a druhej brácha (kupodivu) ;). Tak jsme se teda vydali na tábor - já, brácha, bratranec, máti a teta. My tři klucíí jsme byli prakticky nejstarší ze všech děcek a tak nebylo divu, když jsme například vyhráli asi 98% všech cen, který se rozdávali za výkony v olympiádě. Důvod proč to tady říkám, není ten, že bych se chtěl vytahovat, ale říkám to, protože tím byla dána role na dalším táboře a to jako praktikantů. Už jsem se nemohl dočkat, až budu taky moct bejt na těch "tajných" poradách, na kterých se všichni ti dospěláci scházeli... Ano je to tak další rok jsem byl již velkej "kápo" dělal jsem praktikanta. Tuhle "pozici v týmu" jsem zastával dva roky. Musím říct, byly to roky zajímávé. Vlastně poprvé jsem se ocitl v situaci "dospělého". Druhý rok praktikantování jsem dokonce i přebral funkci pořadatele Miss, Slavíka (později Superstar) a dalších podobných akcí. Nicméně to byly dobré zkušenosti do života a rozhodně do dalších táborových akcí. Prakticky nic mi nescházelo. Mohl jsem se účastnit těch tajných porad, ale pořád to nebylo ono, protože jsem pořád musel chodit spát dřív než vedoucí! Já "velkej" praktikant jsem se s tím nemohl smířit a v dalším roce jsem tedy postoupil o další stupínek... Taková zima jakou jsem měl já při hlídání nebyla snad ani pólu Ano je to tak a je to k nevíře! Po čtyřech letech jsem se stal vedoucím... V této funkci zůstávám i letos. Můžu říct, že občas bych většinu těch děcek nejraději převychoval... no prostě chápete, ne? :) Ale pak když člověk vzpomíná, tak by nejraději měl tábor celej rok :) Všechny jsou ze soutěže Templák hledá TemplStar a rovnou na začátek si dáme tu nejlepší Ano hádáte správně je to naše - vaše Hymna vedoucích... R: Kajda všechno zná, Ája úžasná, Kdo si přečetl náš song vedoucích jistě zamáčkne slzičku a mrkne se na další ... Hanka, Ája, Miroslava s Danielou a taky Vím jedno návrší velín nádhernej, Akáty šumí, když padá déšť. Slunce šlo spát, vzhůru na Templák, |
... Možná se divíte proč u odřeného kolena mluvím o Alpě, ale i na odřené koleno se Alpa da použít! Nevěříte? ... Věřte! 
